Květen 2015

Stíny dýmu I

27. května 2015 v 15:10 | BadBrunet |  Choisissez de la semaine
Konečně jsem se odhodlala zvednout z tý podlahy a šla jsem směrem k umyvadlu abych si z obličeje umyla všechno co ze mě šlo předchvilkou ven.Koukám na sebe do zrcadla a namáčím si obličej.Koukám na svůj odraz v zrcadle.Moje hnědý ,řekla bych ,že i celkem dlouhý vlasy jsem si hodila na stranu.Moje rozmazaný šmínky jsem si ořela kouskej toaléťáku ,kterej jsem zvedla ze země vedle záchodu.Když už jsem otřela všechny zbytky včerejšího líčení.Vyšla jsem z koupelny.A hledala svojí tašku se ,kterou jsem přišla.Vrátila jsem se do místnosti kde jsem se probudila a hledala tašku.Samozřejmě jsem jí nenašla tak jdu do hlavní místnosti tohodle celkem pěknýho bytu.Furt se mi dělá husina z tý zimy co vněm je.Najednou spatřim ssvojí tašku jak leží vedle gauče na ,kterým leží ty dvě slečny ze včera a mezi nima jeden z těch dvou týpku co si včéra tak smál nad bčichém právě tý slečny co ležela na tom gauči.Všude je strašnej bordel.Ale je celkem zvláštní to ,že ti se ,kterýma jsem přicházela tady vůbec nejsou.Zvedám tašku a snažím se vní najít mobil.Vzala jsem ho do ruky a odešla z toho bytu.Proboha ještě tolik schodů dolu.Po schodech mám čas na to odemknout mobil.Bylo půl pátý odpoledne a já ve svým mobilu měla dva nepřijatý hovory od mámi a další dva od Doudy a Lucky.Do toho tam mám dvě smsky.
Máma: můžeš mi říct kde seš?! To ani nemůžeš napsat ,že se nevratíš domu?!
Douda: Kde si??Myslel jsem si ,že pujdeš semnou.
V tu chvíly kdy jsem vracela mobil do tašky ,tak mi začala volat Lucka. Začala mi vyprávět co se dělo včéra a vyptávat se mě kam jsem pak zmizela.Vůbec nic ztoho co vyprávěla jsem si nepamatovala.Proboha nemůžu uvěřit jejím slovům.Řekla ,že jsem prej byla úplně mimo.Celej večer jsem prej tancovala a dělala strašný věci.Prej jsem odešla s nějákým týpkem na pokoj.
S nehorázně zlym pocitem přecházim ulicy na zstávku abych mohla konečně jet domu.na zastávce si zapaluju cígo.Přemýšlím jak se to všechno mohlo stát.Vyfukuju kouř a koukám na nebe.Mraky rychle poletujou po nebi.Konečně vydím přijíždět bus tak típám cígo a zvedám se z lavičky.Do mobilu strkám sluchátka a zapínám si hudbu.Nastupuju do autobusu.Všude ty mračící se a blbě koukající lidi.Vůbec nemám náladu se hádat s nějákou bábou ,že si chce sednout tak raději zůstávám stát a začínám psát smsku mámě ,že jedu domu.Když už konečně moje utrpení končí a já vystupuju z autobusu tak mi přichází sms od mámi ,že dneska jede s kamarádkama ze střední na víkend pryč a ,že mám pohlídat bratra.Bezva všechno se stává čím dál lepší.Přicházim domu a samozřejmě mámá už není doma a brácha kouká na televizy.Mám vzkaz na stole.
,,vrátím se v neděli kolem 6 a né ,že uděláš nějákou blbost jinak se rozluč s internetem"
Jdu do pokoje a ze šuplíku vytahuju svojí zázračnou krabičku ve ,který mám schovaných pár paliček.Usměju se a zpodstolu vytahuju i papírky filtr a drtičku.Sednu si ke stolu a začínám balit.Když už je konečnš moje práce hotova jdu směrem na balkon a zapaluju brk a pomalu vyfukuju ten uklidnující kouř.Když už není co bych natáhla típám to do popelníku a jdu do kuchyně něco vyhrabat z lednice.Začnu si dělat tousty a vtom přiběhne bratr ,že chce taky.takže samozřejmě beru další toustovej chleba.Pak spolu usedáváme do gauče a koukáme spolu na filmy.V 8 ho vedu do postele a čekám než usne.Když už věřím v to ,že spí začínám pomalu odcházet z pokoje najednou se mě brácha zeptá jestli někam jdu,samozřejmě mu lžu ,že né.Pak ,ale řekl větu ,kterou mě úplně zaskočil.Poprosil mě abych nikam nechodila ,že mě má strašně rád a ,že ho nemůžu opustit.usměju se na něj a říkám mu ,že je pro mě ten nejdůležitější člověk na světě dávám mu pusu na čelo a odcházím ven do ulic.

Stíny dýmu. Úvod

27. května 2015 v 13:42 | BadBrunet |  My Story
Probouzím se v místnosti, kterou jsem ještě nikdy předtím neviděla. Celá se chvěju, je tu hrozná zima. Fuj, začíná se mi motat hlava, jako kdybych včera spolykala minimálně čtyři pilulky extáze. Posadím se na postel. Začíná se mi zvedat žaludek. Běžim rychle do vedlejší místnosti v naději, že je tam nějákej záchod.Měla jsem štěstí, tedy jestli se tomu tak dá říkat. Nejvíc to odnesla vnější strana prkýnka. Když už věřím v to ,že to peklo skončilo posouvám se pomalu od záchodový mísy a sedám si do rohu, opíram se o zeď. Chytám se za hlavu a moje konečky vlasů mě šimrají na kolenou. Podívám se před sebe a snažím se vybavit co se stalo. Začínám si vzpomínat. Seděla jsem doma a hádala se s mladším bráchou o tom, že si prostě nemůže dělat co chce. V tom přišla máma a začala na mě křičet kvůli škole. Údajně jí volala učitelka. Nevím o co jim furt jde. Snažím se vyhnout hádce s mámou, tak raději odcházím z domu. Venku je krásně, svití slunce a paprsky krásně hřejí. Přesto si dávám kapucu a zapaluju cígo z krabičky. Červený viceroytky, kouřím už přes dva roky. Ani si vlastně nepamatuju proč jsem začla. Procházím ulicí a koukám na lidi, kteří bezduše procházejí kolem mě. Přijde mi jakoby měli vždycky ten ustaranej obličej a chodily za sebou jako stádo. Nikdy jsem nechtěla bejt ve stádu. Konečně se dostávám na to místo. Obyčejný školní hřiště, ale neuvidíš tam žádný dítě. S úsměvem vítám svoje fellas beru si to brko co se mi okamžitě posílají ,když příjdu. Banda hopírku co rappujou jen tak pro srandu.Vzpomínám si, že jsme se dohodli, že půjdm kalit k Ondrovi na byt. Ondra je takovej vysokej a celkem dost hubenej kluk. Jenže to není obyčejnej týpek. Říká se mu santa. Rozdává totiž dárky. Vždycky když přiletí santa začne padat a ten sníh je tak hebkej. Myslím tím pytlíčky plný bílího drcenýho prášku. U něj doma to byla neuvěřitelná párty. Pamatuju si ,že jsme tam přišly a už tam bylo minimálně patnáct dalších lidí. Byl to mazec. Příchází ke mě Douda a já ho s úsměvem vítám. Dlouho jsem ho neviděla. Povídáme si o tom ,že tu nebyl protože ho matka poslala do pasťáku. Okamžitě se ale usměje a zeptá se mě co chci pít. Řekla jsem ,že si dám collu a trochu rumu. Usmál se a řekl ,že tu hned bude. Mezitím jsem využila chvíle k tomu abych se podívala kolem sebe. Všichni tancovali a působily tak high. Ta energie znich jednoduše vyzařovala. Cítila jsem se tak plná celé té chvíle. Byla jsem dokonalou součástí té společnosti. Najednou jsem se pohledem zasekla na holce v posteli. Vypadala jako když spí, byla jen ve spodním prádle a ani se nehnula. Nicméně kolem ní seděli dva kluci a jedna slečna. Kluci si na jejím břiše rýsovali čáru. Slečna držela v ruce něco jako brčko akorát to bylo železný a celý rovný. Měla barevný vlasy a tunel v uchu. Její modrá ofina jí překážela v pohledu, tak si mezitím co kluci připravovali jejich výtvor na tý nehýbni slečně, vytáhla čelenku z kabelky. Furt se usmívala.Byla opravdu nádherná. Připadala mi tak andělsky. Najednou do mě někdo drknul.Byl to Douda, kterej mi podával drink co jsem si objednala. Zeptala jsem se ho, co je zač ta slečna. Zakoulil očima a řekl, že je to zfetovaná štětka. Napila jsem se drinku a pak už si pamatuju jenom útržky. Tancovala jsem s klukama,hrozně moc jsem pila. Ale pak už se jenom probouzím tady. Sakra co se to včera stalo?!
Ombre

Nepochopíš, aneb blackandwhite

26. května 2015 v 14:05 | BadBrunet |  Choisissez de la semaine
Nekoukám na zprávy na facebooku, mobil mám v režimu letadlo ,takže samozřejmě nezvedám.Popíjím kávu a pouštim si songy. Dneska v noci jsem ve svý hlavě zahlídla celkem zvláštní stín, myslím ,že na mě i mluvil. Jenže něják jsem neměla chuť posouchat (tak něják jako v realnym životě,už odmala mi říkali nedělej to.Zníčíš si život, ne nepokračuj..). Nicméně mi ukázal náhled do mí budoucnosti. Stála jsem tam vypadala jsem tak na 24. Byla jsem ideálem svý budoucnosti. Dlouhý rovný vlasy mi spadaly po levý straně boku . Furt jsem je měla hnědý a to jsem si vždycky myslela ,že je budu mít barevný. Byla jsem jsem celkem hubená (asi se na mim zvláštním spalovaní jídla nic nezmněnilo) . Stála jsem uprostřed města (bohužel s mím zeměpisem nemůžu říct kde jsem to přesně byla) ,ale vypadalo to jako ulice rušného New Yorku . Najednou ke mě někdo jede v autě. Byl to nádhernej černej bavoráček. Vystoupil mladík ,byl celkem vypraccovanej (spíš měl velký ramena)Měl na sobě nějákou černou velkou mikinu, zlatej řetěz se mu na sluníčku celkem lesknul . Měl hnědý vlasy i oči, krásnej úsměv. Asi jeden z nejhezčích co jsem kdy viděla. Donesl mi klíčky dal mi pusu na tvář a nasedli jsme do auta.Řídila jsem a u toho jsem se na sebe koukala do zrcádka. Byla jsem celkem pěkná. Jenom asi moc umněla. Když jsem se podívala na volant ,tak jsem viděla svoje dlouhý červený gelový nehty a zlatý hodinky.Koukám ,že žádnej prstínek nemám ,takže naštěstí asi vdaná nebudu.BUM.
👑
Najednou vidím tmu. Pomalinku se začíná rozjasňovat prostor ve ,kterým jsem ležela na zemi. Znovu jsem viděla sama sebe. Málem jsem se nepoznala. proboha. Seděla jsem v kuchyni na pultu a šnupala jsem ze zrcádka nejcspíš cocaine (nebo spíš doufám) . Měla jsem an sobě roztrhaný legíny, vlasy v drdolu, vytahaný triko a špinavý boty.(samostatně by ty hadry nevypadali nejhuř ,ale bylo vidět ,že nejspíš kalila tři dny vkuse). Vypadala strašně. Jenom tam seděla a čumněla z okna. Najednou jsem zaslechla klíče v zámku. Přišla holka , měla fialovou hlavu a piercing ve rtu. Sedla si zamnou a ubalila špeka. Vysvětlovala mi něco otom ,že život je jako kytka, ve špatným prostředí nevykvete.

Klara✝ http://klaragrunge.tumblr.com/
Najednou jakoby všechny myšlenky utichli a já byla opět v realitě. Koukla jsem se vedle sebe a ležela tam ségra ,ještě spala. Začla jsem vpomínat na to ,když semnou byla vždycky.Chybí mi.Moje sestry jsou můj život. Jsem jim vděčná za to ,že jsou tady semnou.




Pár lovestory kapitol.

26. května 2015 v 10:57 | BadBrunet
  1. Ahoj zlato,po nějáký době ti píšu zase já.Chtěla bych ti napsat pár slov.Chtěla bych se vypsat z toho co všechno máme zasebou.Pamatuješ ten den?Školní plac, hodně lidí.Pamtuju si tu chvíly kdy si na mě začala mluvit.Byla jsem strašně překvapená. Vůbec jsme se neznali.Ale itak tím začal jeden krátkej příbšh na ,kterej vzpomínám celej jeden rok.Sedim v pokoji usmívám se ,když si vzpomenu jak krásný to bylo.Pamatuju si tvoje ,,miluju tě medvídku".Bylo to nejkrásnější období v mím životě.A teď nás odsebe dělí kilometry.Když se mě někdo zeptá na první lásku. Vzpomenu si na ten cit ktobě.Aspoň ti ten rok připomenu zlato. Bylo teplo a nádherný počasí.Naše povídání si o hudbě,o tvý starý a mojí kamarádky ,která stebou byla ,když jsme se poznali.Řádku mraky ,když jsme si psali.Napsal si ve 3 sraz na umělce.Byl si tam velkej krásnej kluk.A já jenom nesmělá neviná holka ,která se na tebe při dalším loku vína nevině kouká.Tu noc to začlo.Tvůj polibek ,kterej doted cejtím na svých rtech.Byl to nejkrásnější večer na ,kterej ráda vzpomínám.Začal náš víkend,my dva spolu celý ty hodiny.Večery v parku na lavičce.Byli jsme štastní.Vím ,že jsem tě sklamala,já jsem tě podvedla.Ale vzpomen si na mě jenom ve chvílích ,když jsme spolu večer na přehradě pily pivo,když jsme leželi u Lukyna a já ti říkala ,že seš B. boy.Miluju tě jsem koukala ve zprávách od tebe.Posrala jsem to když jsem ten večer šla sním.Nemám se ti potom roku jak ozvat ,ale pamatuj ,že vždycky budu vzpomínat jen v dobrém.A vím ,že jestli se někdy vrátíš tak vždycky budeš ten ňuňín.
    Love **
  2. Mělo to být já a ty.Ty a já.Měli jsme mít sny.Měli jsme být spolu navždy.Tyhle vzpomínky některým liden vnucuje páchát sebevraždy.A já stojím pořád tady a to on mi to řekl minimálně pětkrát,Bylo mi špatně ted je mi krásně,vám bude taky,ano??Byl to taky víkend.Naše krátká kapitola.A ptám se kde si?NE.Ty noci co byli tak propité se ztratily v kouři vzpomínek.Byl si ten kluk se zamotanou hlavu.Promin zlato muselo to tak skončit.Protože ty...a já...nemužem mít ten příběh.A to i přes ty krsáný chvíle.A já fakt byla přecetlivělí pako a ty si mě to odnaučil.Díky.Miluju ty vzpomínky s tebou.Jsem štastná ,že i přes to ,že už spolu dávno nejsme máme furt dobrej vztah.Můj úsměv patří i o tebě a za to díky.
    Dé tip om je relatie goed te houden - Vrouwen.nl
  3. To je náš příběh ,který má hodně stran.Byla jsem mladá a najivní,ty velkej a zkušenej. Nemůžu dýchat při každým tvým obejmutím ,ztrácím chuť žít.Je mi zle.Dělá se mi špatně ,když si řeknu... Kolik měsíců a hodin, kolik vášně a slz, kolik úsměvu a kolik smíchu, kolik lásky a nenávisti.Byl si pro mě ten velký KO..A já nosila ty růžoví brýle.Začlo se mi v životě dařit.Doted to bylo nejhezčí období.City jsme si projevily a já věřila tomu ,že to bude napořád.Přišlo to tak nevině ,že jsem to nedokázala překousnout.Chodily jsme spolu a mě začalo něco nesedět.To ,že chalanovi bylo 17 a koukal po jiných.Jenže já jsem se snažila to nevidět, dělat ,že neslyšet.Pak už jsem jenom nevěděla jak dál.Hrozně bolelo to ,že jsem se ti na poprví celá dala a na poprví zkusila jaký to je nechat se využít hajzlem.Líbilo se mi to jakn se povýšeně chováš.To jak dokážeš rozesmát celou bandu a to jak dokážeš každýho přemluvit ktomu co zrovna chceš.Zjístila jsem ,že mě podvádíš,začal si mi lhát.Chtěla jsem to zachránit a aby to bylo to krásný zpět.Byla jsem zoufalá a mladá.Věděl si ,že mě sralo ,když si flirtoval s ostatníma čupkama.Jenže pak se všechno otočilo.Teď je to tak ,že ode mě chceš odpuštění,bohužel já ti chci jenom zlomit srdce.Řekl si tu větu ,která v ostatních vyvolá ten pocit.Jenže já se usmála a odešl jsem.Nečekal si to?
    Ale notak drahoušku,ode mě je tenhle článek trošku jako dárek.Něco jako perníkový srdce ,ze kterýho budeš mít nervy,naše oblíbená hra pamatuješ?Řeknu ti ,že jsem nikdy nepoznala většího falešnýho sráče.Tím si ze mě udělal svini.Neboj spala jsem sladce mezitím co si dával každý čupce.Bylo ti skvěle mezi tím co já jsem seděla opilá doma v posteli a pouštěla si songy a vzpomínala na tebe.Bohužel ted už nemám žádnej soucit.Kdyby si měl auto tak ho zapálím a tebe zastřelím.za všechny tvoje hříchy by bylo fajn toho tvýho kamaráda useknout.Já vim celkem drsné.Pořád si zkoušel co snesu.Tak ráda bych zabila takovýho zmrda jako si ty ,ale jebat.nestojíš mi za to seš jenom hnusnej vandrák.
    ✖️👻
  4. Frejer.Nádhernej kluk.Byla jsem mlaďoučká a neviná a ty ses na mě usmál a tím začal ten náš asi nejdelší příběh.Byla jsem holka ,která se neuměla rozhodnou.Neuměla jsem myslet sama zasebe.Neměli jsme to lehký ,ale zvládli jsme to.Vždycky citím bolest ,když se vymlouvám na chlast.Všechno co se stalo se stávat asi bude.Nikdy už nebudem jiný.Vždycky to skončí stejně.Holky nebojte nemám sním problém.A pak už jenom slzy.Dívala jsem se ti upřeně do očí když jsem rozepínala zip.Malí mísnosti.Kdybych se bála ,třeba by si ě chytnul za ruku.Zradilo mě ticho co jsem dávala mezi věty,Chtěli jsme to řešit ,ale nevyřešily jsme nic.Všcehny ty nevinné lžy o tom kdo je lepší..Nevím nechci vědět,dostaň mě pryč začínám se bát.Bezvýznamé dialogy,nesmyslné hádky.Jednou mě to muselo bodnout.Už jsme zase zpátky v těch starých kolejích.Mám strach.Mám závrat.Sakra já padám.Sem jsme došli spolu......,ale dál už musím sama :)

The day that never happened

13. května 2015 v 11:35 | BadBrunet |  Brunet
Slyšim už zvuk motoru.Auto ,který staví u mě u baráku a já pomalu vycházim ven.je další krásnej sluneční den.Vemku zastaví nádherný auto a já nastupuju do něj.Basy ze ,kterých mám husí kůži.Hudba za kterou se každej otáčí ,když projíždíme městem.Když vylejzám z auta ve svých džínovych kraťasech začíná mi bejt celkem vedro ,ale upřímně je to to poslední co řešim.Ikdyž tvrdím jak se ztoho vedra zblázním.Sednu si na vyhřívanej beton u benzínky a konečně si zapalim cígo.Sleduju ten kouř a při každým vydechnutí mě ten kouř víc a víc fascinuje.Příjde mi jakoby měnil barvu.z modrý do šeda a naopak.Jedem dál.Někam do neznáma.Někam daleko od tohodle města.Sedím v sedadle úplně zabořená protože ta rychlost je něco neuvěřitelnýho.KöprüUntitled
Znovu vylejzám z auta.Tentokrát ,ale usedávám na celkem vlhkou trávu.Sundávám mikinu abych si sedla na ní.Koukám jak kamarád vedle mě drtí zelenou paličku naplněnou tím dokonalým pocitem ,že všechno je tak jak má.Já mezi tím do sebe pomalu a s mírou nalívám láhev.Koukám všude možně kolem sebe.Z leva ke mě konečně přichází ta ubalené kouzlo.Potahuju.Má to zvláštní chuť,trochu to škrábe.Vyfukuju.Myšlenky pomalu spouštěj delet a já ulehávám do trávy.
Koukám jak se mi na tom sluníčku lesknou vlasy.Začnu se smát vtipu ,kterej zrovna zazněl.Vtu chvíly mě už nezajímá nic.jenom já,oni a weed.
L. MakabreskuUntitled | via Tumblr
Začíná se stmívat a já už cejtím jak mi alkohol koluje žilami.Nastupujem do auta a jedem do vnitru města.Z cesty mám jinej pocit.Zvláštní a lepší.Světýlka se v tý rychlosti měněj v nádhernej bod ,kterej stojí za to sledovat.Proto taky celou cestu trávím tím ,že koukám z okýnka a podvlivem všech těch možnejch kouzel si užívám tu hudbu a nehoráznou rychlost(nechceme přece nic propást).jdeme do klubu.u hlavních dveříí už slyšim další hudbu.Všude tanec,světla,alkohol.Je to nádherný.Všichní působěj tak high a mě to donucuje se smát.

První úsměvy jara

13. května 2015 v 10:23 | BadBrunet |  Brunet
Zařvat jenom jednoduše halo.Klidně si to dvakrát zopakovat.Nejspíš příjde někdo kdo to uslyší.Někdo kdo ti zas pomůže ukázat směr.A ty pak zase pochopíš a usměješ se.Tomu se totiž říká přátelé.Kamkoliv se podívám tak svití slunce.Kamkoliv se podívám vidím krásně zelenou trávu(samozřejmě né jen tu na tom papírku).Chytá mě úsměv.Jakože takový ty první upřímný úsměvy jara.Hodně lidí nechápe kudy chodím.Ale já to už pomalinku začínám chápat.A taky vím ,že tu cestu nikdy nepůjdu sama.Vždy tu bude někdo kdo půjde semnou a bude semnou řešit samí kraviny a napomáhat tomu abych celou tu cestu měla úsměv na tváři.
♡♥♡
Taky jsem si všimla ,že lidi od ,kterých jsem se odtrhla začli moc mlůvit.A hodně mlůvit o mě.Připadám si pak jak holka s dobrym jménem s dobrou příchutí.Protože moje jméno musí mít velmi dobrou chut.A vlastně mi to ani nevadí.Celkem mi to lichotí.Vlastně mi nejvíc lichotí to ,že na mě myslej a furt mi píšou ,ale já jsem už předem říkala ,že už to nikdy nebude navždy.Roly BadBitch jsem nechala jim.Nechala jsem jim jejich vzpomínku na to jaká jsem byla.Sama sobě jsem slíbila ,že pujdu dál.Nenechám se zase připoutat zpátky.Vlastně by to ani nemělo smysl.Protože já chci od života víc.Chce pořád cejtit to slunce a úsměv na mí tváři.Kdybych se vrátila zpátky tak bych potřebovala deštník abych se mohla ukrýt před padajícíma pomluvama a problémama.A no to je můj deštník až moc děravej..
Rain
Člověk by asi měl být velmi silný pokud má každodenně vydržet zkoužky osudu.Vlastně čím víc nadtím přemýšlím tim víc mi dochází ,že nikdo znás lidi není slaboch.Pokud ten život nezdá a nevezme si něco co dokáže člověka přesunout mimo realitu a stím pak žít.Mám zase celkem dobrý období.Vlastně ani nevím čím to je.Že by celkem fajn lidi v mim okolí??Že by lidi co ti dokážou zvednou sebevědomí a ukázat ti ,že na světě je tolik věcí o kterých jsem ještě nikdy nevěděla a je celkem sranda je objevovat.Vidim věci o kterých jsem si myslela ,že vím dost ,ale vlastně jsem nevěděla vůbec nic.
🌇


Tak prej kritizuju lidi co kouřej trávu:(

6. května 2015 v 9:17 | BadBrunet |  Brunet
Přečti si celej blog,né jeden článek.Začneš nadtím přemýšlet jinak.Prej jsem namyšlená:( Smutný to příběh.Někdo asi nechápe můj styl psaní.Ale to mě opravdu vůbec nesere.A vy víte píču otom co sjsem si prožila.Shit.Zase vulgární slovo v mém článku.
A to je mi vlastně taky uplně jedno.Serou vás moje gify?? Tak čekuj tohle kočko :*

další fakáč :( Já blog píšu pro sebe a né pro vás.Já jsem jáká jsem.Vy buďte jaký jste ,ale ať vaše sračky nezasahujou do těch mejch.Starejte se o sebe už vám ztoho mluvení o mě malinko jebe.
A princezno vidíš nezapomněla jsem to vyfakovat :) :D