Leden 2016

Nikdy nepřečtený dopis

8. ledna 2016 v 2:53 | BadBrunet |  Brunet
Cítím konec vždycky ,když odcházíš.Cítím beznaděj pokaždý ,když neodepisuješ na moje zprávy.Nikdy jsem nebyla ta ,která se ve vztahu cítíla jako ta ,která drží tu falešnou iluzi krásného vztahu.Jsem to já díký ,který si všichni myslí ,že jsme idealní dope pár. Vypadáme vždy bezproblémově ,když sedíme v partě lidech na náměstí.Polibky,objímačky a oboustranné poštuchování.Jenže máme oba takovou zálibu díky ,které každé ráno přichází chvíle kdy mi hledíš do očí a pak svůj pohed přemístí na zem.Chováš se jako by jsi tam nebyl a já jenom čekám na ten okamžik kdy mi řekneš ,že už musíš odejít do práce. Práce v ulicích je nevzpytatelná a já jen čekám na ten kdy najednou zmizíš,najednou prostě nebudeš. Budeš vstávat z postele v cele ,místo toho aby si vstával semnou v obejmutí. Snažím se nechat tě jít a připustit si ,že už nejsi ten můj frajer a drsnej motherfucka. A to peklo v mé hlavě si odstartoval ty ve chvíly kdy ses poprvé usmál.Dohaní mě k šílenství to ticho vmém pokoji ,které tu zůstalo ve chvíly kdy si odešel. Byl si pro mě víc než jakejkoliv kluk předtím, tvou pusu ,kterou si mi dal na tvář když si odcházel mě furt hřeje. Pořád se mi točí v hlavě naše hrátky v posteli ze ,kterých mám doted motýlky v břiše když si na něj jen vzpomenu. Dal si mi celej svět když jsme se poznaly a pak si mi ho zase vzal když si odešel. Říkáš ,že nám tak bude líp ,ale vtom případě mi vysvětli proč furt nemám chut žít? Proč ve 3 ráno nespím a říkám si kde si a co děláš.Proč si představuju ,že tě sebrali a už se neuvidíme nikdy. Nebo proč si představuju jak ležíš v cizí posteli a objímáš jinou slečnu ,tak jako si objímal dřív mě. Snažím se nepředstavovat si ,že ty krásně věci ,které se mi řekl neříkáš ted jiné.

Začátky konce

7. ledna 2016 v 1:44 | BadBrunet |  Choisissez de la semaine
Vyhublé nohy ,které se pomalu dotýkají podlahy ve snaze vstát z postele. Nikdy jsem nečekala ,že bude tak těžké vstát. Chtěla bych zůstat navždy ve snech a nechat se unášet představou ,že jsme spolu někde v dálce. Hlava mě nutí vstát a jít jenže tělo a srdce chce zůstat v klidu ležet. Procházím se po bytě a při cestě potkám zrcadlo. Pohublá mladá slečna bez výrazu. Nezbylo ve mě nic ve chvíly kdy si odešel,jen mé tělo a démoni v hlavě. Říkáš,že nám bude líp ,tak mi tedy vysvětli proč přestávám mít chut žít?.Výsál si ze mě život.Všechnu šťávu co mě poháněla nahrazuje to co si sebou přinášel pokaždé ,když si přicházel. Ipřes to ,že je toho mín a mín ,tak si začínám uvědomovat ,že bez toho žít opravdu dokážu ,ale nikdy neodmítnu. Jenže to se odráží na mém způsobu komunikace s blízkými lidmi. Oni cítí ,že ve mě zmizela jiskra a všechen ten oheň. Potřebuju něco co mi to vrátí. Jenže nevidím nic co by mi dokazovalo ,že né všechna láska končí takhle. Stím jaká jsem si byl přesně ten ,kterej dokázal moje srdce bít ,tak jak jsem potřebovala. Jenže bohužel to tvé umírá. Padáš ke dnu a mizíš v dálce. Musím tě nechat jít a konečně začít žít. junkie and me imagecosplay, Nana, and dark image
Tak procházím dál městem a koukám na lidi kolem. Tolik odlišných tváří. Tolik jiných druhů lidí. Barbínky, dopehoes, šlapky, šamponci, hopeři ,tekknaři a předevší feťáci. Vždycky mě urazí myšlenka ,že se vnich tolik vyznám. Dřív jsem bezdomovce a fetáky viděla úplně stejně a nedokázala jsem a ani nechtěla je něják rozeznat. Konečně míjím město a sedám si do lesa. Balím si posledního osobáčka a promítám si v hlavě na všechny krásné vypomínky a zážitky. Vytáhnu zrcádko s kabelky a znovu koukám na to co se ze mě stalo.Vyfukuju poslední kouř,zvedám pistol a naposled řeknu jméno toho chlapce.BANG